IMPROMPTU.

Josef Kubelka

IMPROMPTU. (M. V.)
Chceš býti hádankou. – Hlavinka tvoje rusá jak v těžkých vzpomínkách v dlaň klesá níž a níž. Že truchlé myšlénky v té krásné hlavě snuješ, já přece nevěřím. – Jen smutkem koketuješ, ač snad to netušíš. Vždyť přece šťastna jsi. Jsi děckem, které neví, čím život jest, jenž zlé byl sudbě vydán v plen. Jak Byron být se zdáš: kdy z číše štěstí píval, měl hádě ve hrudi: vědomím mučen býval, že není – nešťasten. 35