II.

Josef Kubelka

II.
Ach, vím to, ba vím to, bůžku zlý, že v srdci mi tkví tvá střela, já let její ostrý slyšet mnil – to háděte lstivý sykot byl, jímž v letu zasyčela. A v srdci je divný, sladký bol a duše se v snění ztrácí. Tu střelu však nelze vytrhnout, sic z rány se vyřine žhavý proud, v němž srdce mé vykrvácí. 22