VII.

Josef Kubelka

VII.
Ten kahanec matně plápolá, jenž svítí nám nad hlavami. Ten kahanec matně plápolá a sladké je přítmí dokola, a my jsme tak sami, sami. Ten kahanec přítmí neruší, jen hrozivé stíny plaší a plane tak zbožně, stlumen, tich, že svítit směl do nocí blažených nám se hvězdou lásky naší. 27