III.

Josef Kubelka

III.
Jak norec si připadám, v zelenou hloubi jenž vrhá se do spleti chaluh a řas, by vylovil škebli, v niž tajně se snoubí mdle zářící perla jak naděje jas. Já také se ponořil ve vášní tíseň a blah jsem, neb odměnil perly mne svit: já škebli jsem odhodil – byla to píseň – a perla mi zůstala – láska a cit. 7