LÁSKA UMŘELA...

Josef Kubelka

LÁSKA UMŘELA...
I.
Ba umřela láska, umřela, tak mladistvá. – Chtěl tomu osud. A nad rovem družina pobledlá jí lká: „Ty’s o klid nás podvedla a štěstí nám dluhuješ posud.posud“ A pohřební báby klepavé – sbor ctností – kupí se v kruhy: „Kdož ví, proč jí Pánbůh zkrátil věk, kdo nebožku znal, by sotva řek’, že zanechá také dluhy...“ 50
II.
Kdož nosili čapku s rolničkou, teď vážně se oděli v tógy, a v rozvaze moudré, bez žalu hned v obšírné sloupce žurnálů jí napsali nekrologynekrology. V těch pravili: „Je sic mrzuto a škoda, že v nedohledno ji ostrý dech mrazné prósy svál, však svět jde svou dráhou klidně dál a venkoncem je to jedno...“ 51