XI.

Josef Kubelka

XI.
Až staří a šedí budeme, kéž zříme – jak lásku vlastní – v tu lidskou rozkoš, v ten lidský bol jen lásku rozkvetat kolemkol – pak řeknem’ si: „Byli jsme štastni.“ A Smrti dech až k nám zavane, jenž mrazně u srdce zebe, pak řeknu ti důvěrně, citem jat: „Teď budeme, budem’ se stěhovat juž, stařenko, do nebe z nebe.“ 31