I.

Josef Kubelka

I.
Tvé srdce zmlklo v hrudi, a hruď tvá schladla v led, květ liljí kryje skráň tvou a rety fial květ, ty schladlé, svadlé rety, jež líbám naposled. V hlavách ti svíce plane, a z plamu vane chlad jak z luny v zimní noci, když svítí v mohyl řad, z té bílé, vážné luny, jež učí milovat. Já přišel dát ti s Bohem, má sladká, jediná... Teď jeden život skončil a druhý počíná. Tvé srdce zmlklo v hrudi... snad tiše vzpomíná... 39