X.

Josef Kubelka

X.
Je píseň má tvé krásy panošem, tak skromná jest, ač touhou rozechvělá, a tolik ždá jen, roucha tvého lem by ve pokoře zulíbati směla. Však srdce moje žádá víc a víc a v touze výbojné mi v ňadru zvučí a velí, výská, pláče, žebrajíc: „Ó, drahá, pojď, ó, pojď mi do náručínáručí. 14