Valašská dědina.

Josef František Karas

Je rozlehlá, ji nepřehlédneš ani, chaloupky malé, ze všech věk se dívá, posupný staroch k nebes mrká báni, jež s horami kdes v dálce v jedno splývá. Na chatrčích všech pestrých barev vzplání bys marně hledal. Staroch hlavou kývá, na prsa země omšelou leb sklání a vzpomínka jde mozkem kormoutlivá. Tu štěstí kdysi rostlo v slunci prudkém, pod lesy klid byl, milost neskonalá, jež všeho počínání byla útkem. A jedna bouře zničila vší vnadu. Proč slunce pobledlo a voda rvala tu zemi nešťastnou, let dlouhou řadu?

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

220. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘED PRVNÍM ČESKÝM BÁLEM (Antonín Klášterský)
  2. Nechť ideály krásných snů (Jiljí Vratislav Jahn)
  3. Davoria.*) (Vincenc Furch)
  4. LXVII. Tam kde Sázava své proudy valí, (František Jaroslav Kamenický)
  5. Zpěv posledních bardů gallských. (Jaroslav Vrchlický)
  6. MĚŠŤAČKA (Stanislav Kostka Neumann)
  7. HLEDÁNÍ (Antonín Sova)
  8. Ty, který nebem neseš hvězdy svoje (Jan Evangelista Nečas)
  9. Říjen. (Adolf Heyduk)
  10. 10. Stoje v strmé výši na Boubíně (Matěj Havelka)