Valašská dědina.

Josef František Karas

Valašská dědina.
Je rozlehlá, ji nepřehlédneš ani, chaloupky malé, ze všech věk se dívá, posupný staroch,staroch k nebes mrká báni, jež s horami kdes v dálce v jedno splývá. Na chatrčích všech pestrých barev vzplání bys marně hledal. Staroch hlavou kývá, na prsa země omšelou leb sklání a vzpomínka jde mozkem kormoutlivá. Tu štěstí kdysi rostlo v slunci prudkém, pod lesy klid byl, milost neskonalá, jež všeho počínání byla útkem. A jedna bouře zničila vší vnadu. Proč slunce pobledlo a voda rvala tu zemi nešťastnou, let dlouhou řadu? 48