Naše menšiny.

Josef František Karas

Naše menšiny.
Na jazyku dnes má je skorem každý, však v srdci o nich pranic neví snad – o hrůzách národní hřmí sebevraždy už poslanectví každý kandidát. A doma třeba rozum z Gartenlaube jen tahá jeho milá ženuška – kdo toho vzpomněl, do intimit dloube a v divousa se mění beruška. Co? Vlastencem že nejsem? Hrom a peklo! na Matici přec ročně pětku dám i na slavnosti byl jsem, pivo teklo a desítku jsem tehda probil tam! To nestačí, když bouře letí hrozná – my nechcem vlastenčení opilé. Žij česky však. Po zpěvu pták se pozná a Čech ať poznán dobrém po díle! 49