Ruce.

Josef František Karas

Ruce.
Na břehu Ostravice leh’ jsem kdysi do vonné trávy, letní slunce hřálo, kouř fabrik místeckých se plazil v dálce, jak hadí spřež by vylézala na lov ze svojich slují. Kalný oblak mizí. Nad Frýdkem chví se velká, černá skvrna, hned větší, menší zas, jak chobotnice olbřímí by tam ploula za kořistí. A v dálkách Bezkyd temena svá zvedal vstříc slunci parnému. A vísek trocha, v nich lid můj žije, rány ujařmený. Brouk bzučel v trávě, motýl chvilku kroužil kol mojí hlavy, lehký, neposednýneposedný, a posměch hvízdal kdes a Ostravice šplouchala nyvě. Nepršelo dávno. A najednou (už nevím, zda jsem usnul, či skutečnost-li tehda oči zřely) z těch černých chuchvalců, jež ploužily se nad fabrikami, tam nad slezskou zemí, zasněnou, tichou – ruka obrovská se vypjala náhle, strašná, šlachovitá, pařáty hrozné, každý jako věž je – a sjela k zemi, zakryla ji celou a škubala ji, ničila, co žilo kol Místku a pod Místkem dole, 60 na Ostravici, Lucyně i Odře. A tehda nářek v uši moje zaleh’ těch tisíců, co ruka rozdrtila. Byl děsící. A po našemu lkáli. Ne, nevypovíš, co se v duši dělo. A posměch hvízdal, motýl dále kroužil kol žhavých květů, šumí Ostravice. Lid můj den po dni hrozná ruka škrtí. Bard loutnu má a zde je dřevců třeba a rukou, které také dovedly by škrtiti, ničit. Mužných srdcí třeba a křepkých pěstí. Slovo poskočí si jak bludička a zhasne za okamžik. Ne,Ne píseň, která srdce žalem drásá, obavu šíří, že snad všichni zhynem, ne nadšení, jež snadno vybuchává a hasne opět jako snopek slámy, jen mysl chceme jasnou, uvážlivou, jež všecko zbádá a od pravdy nehne, jen hrdost chceme, která neprodá se, jen ruce chceme široké a mocné žilnaté pěstě, které nepopustí, až na šíj vrahů jednou dolehnou snad. Ty ruce mít a budoucnost je naše! 61
Básně v knize Přetržená nit:
  1. První kapitola.
  2. Druhá kapitola.
  3. Bláhová láska.
  4. Mé srdce.
  5. O pojď...
  6. Cit a rozum.
  7. Chopinova nocturna.
  8. Tobě...
  9. Motiv z Korolenka.
  10. Motiv ze Shakespeara.
  11. Motiv z Cervántesa.
  12. Epilog.
  13. PolIice verso.
  14. Jedna z posledních kapitol.
  15. Večerní slunko.
  16. Romance o české bídě.
  17. Mumie.
  18. Groteska.
  19. Selské písničky.
  20. Valašská dědina.
  21. Naše menšiny.
  22. Na motiv z Homéra.
  23. Dante Alighieri.
  24. Petrarka.
  25. Giovanni Boccacio.
  26. Ariosto.
  27. Miguel Cervántes.
  28. Shakespeare.
  29. Molliere.
  30. Goethe.
  31. Schiller.
  32. Béranger.
  33. Naši literáti.
  34. Ten a ten.
  35. Hlinka.
  36. Vlastenec Čvoch.
  37. O tempora...!
  38. Nerýmuje se.
  39. Příčina neúspěchu.
  40. Sed avenam non.
  41. Nové božstvo.
  42. Opus mirabile visu.
  43. Cis a Trans.
  44. Znamení času.
  45. Bez názvu a rýmu.
  46. Kritikům.
  47. Tehda a dnes.
  48. Zábřeh nad Odrou.
  49. Česká Vídeň.
  50. Ruce.
  51. Mládeži.