Bláhová láska.

Josef František Karas

Bláhová láska.
I.
O, lituji těch očí ztracených, jež hrobu tmám za oběť padly, těch kadeří o krásných, zlacených, a rtů, jež bez líbání svadly. Jak idolů to trosky zvrácených! Zde trup nehybný, stuhlý, schladlý, ve zracích mojích, slzou smáčenýchsmáčených, je tma a tmy se kolkol kladly. Na pohledy dva náhle vzpomínám, na čarokrásných oček vzplání. Och, lásku tlumenou jsem četl tam. A lituji, že navždy zha’szhas’ ten plamplam, a ruček lituji, jež ani jsem jednou nesevřel v své dlani....dlani... II.
Jen chtít a život promění se v ráj, kde čarokrásné hvězdy planou, kde život rozkošná je, sladká báj s oblohou modře malovanou. Když jaro přijde, květem voní háj a v zamyšlení chodci stanou, kde z keřů růží dýše lásky taj: jen chtít a větry vstříc ji vanou! 20 My nevěděli ale, talisman že slovo je, ráj otevírá, když vlíbáno je v ouško růžové. A přišel mráz a zlostný vichru van květ zavál v chaos všehomíra. A hloupá lítost srdce uklove....uklove... III.
„Princezno moje, vznešená jste velmi. Já zřídka zřím Vás. Touhy přibývá. Já chtěl bych látkou na vašem být šatě, musselin lehký, krajka mizivá. A kdyby Vaše ručka hladila mne, ty nezapomělnezapomněl víc bych na chvilky. A kdybych víc si přát nesměl, přál bych sobě batistem býti vaší košilky.“ Tu píseň znáte? TouvérTrouvér Tankret pěl ji a zaslech král a hlavu srubnout dal. Já býti králem, Tankreta bych k dvoru růžovým poutem upoutal. Dal princeznu bych hned mu za manželku a království půl v bujném přípitku. Kdo zpívat umí, hoch je věru dobrý a dobrých králů bylo pořídku! IV.
Tiše šumí les: chceš-li, synku, užít štěstí, užij ještě dnes! Zítra třebas už nebude co užívati, všecko zhynout muž’můž’. 21 Kdo byl chytrý z nás, přitisk děvče ke své hrudi, líbal zas a zas. Já byl utopist, snil a vzdychal, nedoved’ jsem v knize lásky číst. Chybu svou kdo zná? Mojí chybou, že má láska byla počestná! Svět už taký je – idealistovi děvče vždy se vysměje! 22

Básně v knize Přetržená nit: