O VŠICHNI, ČEKAJÍCÍ u věr vrat

Adolf Racek

O VŠICHNI, ČEKAJÍCÍ u věr vrat vzývání boha sladký na výkon, až zadumaný zazní zvoucí zvon, vy doufající tajemství zřít jas, rád v čelo všecky políbil bych vás se kloně touhy marné naději – Či s vámi čekat slavnost raději? Nic neprozradit líp je dětem snad, jež matky slovům věří dosavad, ženě, jež muže věří úsměvu, milenci, jenž zří sprostně na děvu, nic vědci, jenž své věří v rovnice, nic těm, již slzí boha prosíce, nic těm, jimž věkověčné tajemství, nic tomu, jemuž vírou to, že ví? Jak, bratří moji, s vámi neplakat? Modlitba marna věčných prazáhad; dost, hádanek že nikdy nesprostí se naše nic, jež tklo se věčnosti, když život bez konce duch tuší plát.

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

169. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ověncování nejpilnější žnice. (Bohuslav Tablic)
  2. ŽENÁM ČESKÝM (Božena Němcová)
  3. Vlastence. (Václav Jaromír Picek)
  4. O Ty, Ty jsi ta jediná (Jiljí Vratislav Jahn)
  5. Chvála malých. (František Jaromír Rubeš)
  6. Hoch vlastenec. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. XVII. Vlastenecká. (Josef Hubert Tichý)
  8. Moje přání. (František Jaromír Rubeš)
  9. XIII. A tak podnes zem ta slove Čechy, (František Jaroslav Kamenický)
  10. Sonet do památníku. (Jaroslav Vrchlický)