O VŠICHNI, ČEKAJÍCÍ u věr vrat
O VŠICHNI, ČEKAJÍCÍ u věr vrat
vzývání boha sladký na výkon,
až zadumaný zazní zvoucí zvon,
vy doufající tajemství zřít jas,
rád v čelo všecky políbil bych vás
se kloně touhy marné naději –
Či s vámi čekat slavnost raději?
Nic neprozradit líp je dětem snad,
26
jež matky slovům věří dosavad,
ženě, jež muže věří úsměvu,
milenci, jenž zří sprostně na děvu,
nic vědci, jenž své věří v rovnice,
nic těm, již slzí boha prosíce,
nic těm, jimž věkověčné tajemství,
nic tomu, jemuž vírou to, že ví?
Jak, bratří moji, s vámi neplakat?
Modlitba marna věčných prazáhad;
dost, hádanek že nikdy nesprostí
se naše nic, jež tklo se věčnosti,
když život bez konce duch tuší plát.