Píseň Walkyr na bojiště ujíždějících.
Jedeme, jedem
ve mračnu šedém,
na hřebci hnědém
sedí z nás každá.
Vedle ní sedí
Odboj a Vražda;
z oka Smrt hledí.
Co dál, se neptáme, s listím jen šeptáme a všecko deptáme
v divoký cval,
blesk tmou-li prokmitá, našeho kopyta jiskra to vlnitá,
jak hřmíme dál.
Jedeme, jedem
v měsíci bledém,
rubáše předem
pro mrtvé muže,
pro mrtvé panny,
poupata, růže
z Walhaly brány.
126
Kdo že nás zastaví? Kolem kraj mlhavý, západ jen krvavý,
tam zuří řež!
Na poli, na stráni, krákají havrani, o štít meč vyzvání...
S vichřicí spěš!
Jedeme, jedem,
vlnami, ledem,
za sebou vedem
hladové supy,
vlky a kance,
na mrtvol kupy
v divoké tance.
Otec tvůj? – Zbodni jej! Matka tvá? – V divý rej na chvoště za ní spěj,
my přijdem v čas!
Bratr tvůj? – Sraz mu leb! Sestra tvá? – Koně tep! Zdvihni leb jako střep,
žízeň svou has!
Jedeme, jedem,
močaly bředem.
Krví jak medem
sládnou nám ústa.
Houkáme v dálku,
mlha kde hustá,
čicháme válku.
127
Před námi: Strach a chvat! Vedle nás: Děs a chlad! Za námi: Mor a hlad!
Divoký let!
Mrtvol kde tmí se stoh, zvedáme s krví roh, padl muž, padl hoch,
nám patří svět!
Ve mračnu šedém
na hřebci hnědém
přes močál, podél skal v divý cval
jedem...
128