Z POVÍDEK STARÉHO PARKU:
PADALO LISTÍ
PADALO LISTÍ
Padalo listí, padalo
do užlabiny cest,
a než se oko nadálonadálo,
co zlatých kolem hvězd!
Ty zlaté hvězdy s javorujavoru,
ty s buku krvavé
park změnily i oboru
v pohádky mlhavé.
Schodištěm pustým samotná
šla listím bez lásky –
Ta ztichlá alej dřímotná
ty zná již procházky.
ZKVETLY FIALKY
ZKVETLY FIALKY
Jen měsíců pár minulo
a jaro přišlo, div,
po hvězdném svitu splynulo
do vlhkých, svěžích niv.
Ó s jakým citem dívali
se dva dnes do dálky,
v mhu zlatou stromy splývaly
a kvetly fialky.
Jich dech táh’ z dálek tajemných,
jím zmládl starý les,
tu nejkrašší však každý z nich
ve vlastním srdci nes’.
ZPÍVAL SLAVÍK
ZPÍVAL SLAVÍK
Jen později a večer zas
vzplál v plném podletí,
park celý stopen v luny jas
je viděl v objetí.
Člun starý tiše pod nimi
se sladkým blahem chvěl,
co v dál nad květy vodními
se slavík rozepěl.
Teď berou se již za ruku,
teď již se políbí –
však slavík v lásky souzvuku,
věř – nikdy nechybí.