VODNÍK

Jaroslav Vrchlický

„Příšero zelená, příšero siná, proč pak’s mi unesla milého syna? Co s ním chceš v hloubi, jaká v tom vina, příšero zelená, příšero siná? Šel se jen vykoupat, ubohé dítě, proč jsi jej poťouchle zdrhl v své sítě? A byl tak hodný a byl tak milý a já ho ráda mám z duše své síly. Příšero zelená, příšero siná, k tobě jdu, prosím tě, navrať mi syna!“ Z hluboka zní to, checht a smích, bubliny perlí se v prsténcích. A chraptivý chrčí z dola hlas, jakoby smál se pekelný ďas: „Nechápeš, duše, bloudící v zmatku, vzal jsem ti syna, neb chtěl jsem matku. A tak spoř kletbami a tak spoř láním, věděl jsem jistě, že přijdeš za ním! Znám lásku matky pro svého syna, tož přijde ti vhod i ta příšera siná!“ A sotva dořek’ – vzmach a skok, za matkou zvířil se jezerní tok.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

507. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VODNÍK (Božena Němcová)
  2. Leknín (Karel Leger)
  3. Vodník. (Ladislav Quis)
  4. České krajině. (Josef Václav Sládek)
  5. VOCE SECRETA. (František Leubner)
  6. XLVII. Zelená se voda (Adolf Heyduk)
  7. Proč oči slzely. (Berta Mühlsteinová)
  8. Rosa po bouři. (Adolf Heyduk)
  9. Osude krutý, tragiko žití, (Fanda Šimková-Uzlová)
  10. I. Zdřímnul si šedý Vyšehrad; (Vítězslav Hálek)