I. Zdřímnul si šedý Vyšehrad;

Vítězslav Hálek

Zdřímnul si šedý Vyšehrad; břeh v luny lesku tichne, v stříbře se víly koupají a sotva vlnka šplichne. Cos divného mi k uchu zní, ba hádám, že to vskutku: o jednom starci velebném, ten trápí se teď v smutku. Na stará léta samoten, ač mnoho čítá synů, ti k cizé zbrani odešli za cizou válčit vinu. A otec hlídá poklady, to skvosty celé země: „Ach, synové, ach, dítky mé, kdy vrátíte se ke mně!“ Na blízku kdosi za keřem, jenž z pokladů těch tyje, podivný sykot zasyčel – to cizácká je zmije. A dříme šedý Vyšehrad, měsíc po vodě kráčí, v stříbře se vlny koupají – a zdá se mně, že pláčí.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

600. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Leger)
  2. Obraz. (Bohumil Forman)
  3. XXII. Nic smutnějšího není (Jaroslav Vrchlický)
  4. PRAMEN. (František Taufer)
  5. NAD LABSKOU TŮNÍ (Jaroslav Vrchlický)
  6. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  7. Vodník. (Ladislav Quis)
  8. BLUDIČKY – SVĚTLA. (Bohumil Adámek)
  9. Adagio. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Květ kapradí. (Rudolf Pokorný)