Obraz.

Bohumil Forman

Tu otce mého rodná leží víska; ten potůček, co v paprscích se slunce blýská a z lesa středem dolů pádí, ty bílé chaloupky a domky s kouskem lesa, i pole, zahrady a pustá plesa mi tají stopy jeho mládí. Já marně ptám se, marně stopy hledám, když se starými ze vsi na zápraží sedám po denní perné polní práci, on z paměti se ztratil, nevědí nic o něm, jak vískou když se mihne jezdec s koněm a v dálce ve prachu se ztrácí. A zklamán lidmi, do hladiny vodní já zadíval se na ten její život spodní tam na dně v mechu pod oblázky; a co tak ve studánce hledal jsem a bádal, tu konečně já našel, ve vsi co jsem strádal, ach sebe – obraz jeho lásky.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

432. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Zdřímnul si šedý Vyšehrad; (Vítězslav Hálek)
  2. STUDÁNKO DUŠE... (Antonín Klášterský)
  3. Prosba. (Augustin Eugen Mužík)
  4. VZPOMÍNKA. (Jan Červenka)
  5. BLUDIČKY – SVĚTLA. (Bohumil Adámek)
  6. KDYŽ SE PO NĚKOM POPTÁVÁME (Antonín Sova)
  7. TAJEMSTVÍ (Alfons Breska)
  8. Idylla stezky. (Alois Škampa)
  9. Kde olše halí zelení jarou vnady své lepé, (Josef Holý)
  10. U LESNÍ TŮNĚ (Antonín Klášterský)