Kde olše halí zelení jarou vnady své lepé,

Josef Holý

Kde olše halí zelení jarou vnady své lepé, k potoku hledí do smavého údolíčka, tam ruka má nožíkem tepe do srdíčka H. J. a B. P. Minula léta, olše opět mládne dnes, však stárnou ta písmena: Jiří a Božena, a přec láskou dýchá celý les. Opět se první květen šňoří tam u nás daleko v lese za horama, a zde v bahno převratů noha se boří. Přišel si pro mne květen jinačejší, hlava volá sirá: sama! Adieu, má znejmilejší!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

629. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TO KE MNĚ PROMLUVILA (Antonín Sova)
  2. Lesy šumí. (Antonín Klášterský)
  3. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  4. Návštěva po roce. (Alois Škampa)
  5. Romance o zakleté zahradě. (Jaroslav Vrchlický)
  6. None (Karel Leger)
  7. Sestina v srpnu. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ze vzpomínek. (Bohumil Forman)
  9. NA BLEDU. (Antonín Klášterský)
  10. MÝŤ. (Jaroslav Haasz)