Obraz.

Bohumil Forman

Obraz.
Tu otce mého rodná leží víska; ten potůček, co v paprscích se slunce blýská a z lesa středem dolů pádí, ty bílé chaloupky a domky s kouskem lesa, i pole, zahrady a pustá plesa mi tají stopy jeho mládí. Já marně ptám se, marně stopy hledám, když se starými ze vsi na zápraží sedám po denní perné polní práci, on z paměti se ztratil, nevědí nic o něm, jak vískou když se mihne jezdec s koněm a v dálce ve prachu se ztrácí. A zklamán lidmi, do hladiny vodní já zadíval se na ten její život spodní tam na dně v mechu pod oblázky; a co tak ve studánce hledal jsem a bádal, tu konečně já našel, ve vsi co jsem strádal, ach sebe – obraz jeho lásky. 9