Když jasmín kvetl –

Bohumil Forman

Když jasmín kvetl
Květ jasmínu, květ sněhobílý a v kytku svitý s něžnou pílí dvě děvčátka kdys v nuzné veské kytli mně v parku na procházce darem skytly. Ó jasmíne! Jak náhod taj nás často svede; ten květ jak tváře svůdně bledé mi připadal, a milá vůně z květů,květů jak vonný dech z tvých malinových retů. Ó náhodo! A náhle přede mnou jsi stála – já žasl, ty jsi se mi smála – za smíchu, rozhovoru, žertů já přitiskl jsem ret svůj tvému ke rtu. Ó chvíle blaha! 16 Však žel, tu obraz se mi ztratil – já byl zas sám – park východ zlatil. Však na jasmínu třpytilo se cosi – zda slza to? Či perla ranní rosy? – Ó jasmíne! 17