Před lety.

Bohumil Forman

Před lety.
Jak vězeň východ sluníčka tak, drahá, já tvá psaníčka vždy z duše vídám rád, a každé to tvé slovíčko,slovíčko jak jeho paprsk’ v srdéčko mě počne mile hřát. A píšeš vždy tak kraťounce, že bývám brzy u konce, číst musím znova zas, a zdá se mi, jak u stolu my dleli bychom pospolu, jak tvůj bych slyšel hlas. Kdy domeček a zahrádka, ta naše milá pohádka, se splní brzy juž, kde as nám jednou pod střechou vždy bude láska potěchou, ty žena a já muž? 58