Dvěma matičkám.

Bohumil Forman

Dvěma matičkám.
Znáš, holubice sněhobílá, tu stříbropěnnou Vltavu? Na tvojich křídlech odesílá má touha tisíc pozdravů těm starým zdem, pod nimiž ještě žije ta naše velká, slavná historie – kde věčně mladá a tak stařičká o lepších dnech sní Čechů matička. Znáš, sněhobílá holubice, ten malý, šedý domek prostřed ní? Co touha má tam létni přes ulice a v jizbu si jí k nohoum přisedni, a za mne slíbej se rtů její žaly, i vyschlé ruce, co mne kolébaly – vždyť duše ta, tak vetchá, chudičká je moje drahá, dobrá matička! 8