Václavu Budovci z Budova.

Bohumil Forman

Václavu Budovci z Budova.
Tvá postať často na mysli mi tane, ty vetchý kmete, s posněženou hlavou jak k popravě jdeš s tváří usmívavou a s prosbou v srdci: „Odpusť jim, ó Pane!“ A dlouhé utrpení na mne patří z tvé vráskovité tváře, když tu v duchu se víření mi bubnu nese k uchu a mečem klesáš, chloubo Českých bratří. – Ó persekuce České slavný reku, ta krásná jenom na tě upomínka mé vlasti do budoucna skytá léku. Však škoda jen, že v historii slovy je zapsáno, co nemůžem dnes chápat: Čím kalich Páně byl kdys Budovcovi. – – 36
Básně v knize Sny a touhy:
  1. Naděje.
  2. Dvěma matičkám.
  3. Obraz.
  4. V lese.
  5. Vykupitel.
  6. Děvčátko z parku.
  7. V staré zahradě.
  8. Když jasmín kvetl –
  9. Po letech.
  10. Přátelství.
  11. Ty jednou taky.
  12. Na stupních chrámu.
  13. Světlo.
  14. V cizině.
  15. Velikonoční.
  16. Studie.
  17. Na Karlštejně.
  18. Václavu Budovci z Budova.
  19. Šimon Lomnický.
  20. Kronikář.
  21. Pohádka.
  22. Z přírody.
  23. Starý hrad.
  24. O štědrý večer.
  25. Úvozem.
  26. Zapomenutý.
  27. Smrti.
  28. Mé písně.
  29. Pod sněhem.
  30. Vzdech vánoční.
  31. Na ulici.
  32. Ze vzpomínek.
  33. Před lety.
  34. Poesie.
  35. Osudu.