Osudu.

Bohumil Forman

Osudu.
Osude mé budoucnosti, jenom chutě cválej blíž – s písní na rtech, milý brachu, očekávám beze strachu, co ty na mne uložíš. A já rád i to bych věděl, co mi urveš z žití kol: zdali mysli blahé snění ruka tvá zas nezamění v nový sten a starý bol. Snad mi vezmeš drahé srdce matky, ženy, přítele, mou však píseň neudoláš, i když třeba na mne svoláš útrapy a svízele. 60 Ba i kdybys smrti kosu u lůžka mi k hlavě snes’, píseň ta by z mého těla i s mou duší odletěla, k hvězdám vzhůru do nebes. A tam by se na blankytě proměnila v hvězdy jas, která kdyby na zem sjela, do srdce by zaletěla jiného, co píseň zas. 61 OBSAH.
Naděje7 Dvěma matičkám8 Obraz9 V lese10 Vykupitel13 Děvčátko z parku14 V staré zahradě15 Když jasmín kvetlkvetl –16 Po letech18 Přátelství20 Ty jednou taky21 Na stupních chrámu22 Světlo25 V cizině26 Velikonoční28 Studie31 Na Karlštejně32 [63] Václavu Budovci z Budova36 Šimon Lomnický37 Kronikář39 Pohádka40 Z přírody41 Starý hrad43 O štědrý večer44 Úvozem47 Zapomenutý49 Smrti50 Mé písně51 Pod sněhem52 Vzdech vánoční54 Na ulici56 Ze vzpomínek57 Před lety58 Poesie59 Osudu60
E: dp + sf; 2002 [64]