Z přírody.

Bohumil Forman

Z přírody.
Kol ticho! – Mezi stromy jitro svítá, co zatím já si v měkkém mechu hovím; nad mojí hlavou baldachýn se splítá, kol hravě bzučí včelky a paprsek se kmitá. A svěží vánek listím pohrává si a sráží perly do jemného mechu; má mysl zírá v přírodní ty krásy a skrovný, chudý vínek tu splítat z dětství zdá si. To dětství rosou! s kvítkem raduje se, na strmé stráni hlavinku mu zdvihá, dokud ji vítr dolu nesetřese... To moje bylo mládí – jež výš se nepovznese! – 41 Tu cosi nad mou hlavou smutně dýše... i zvednu oči – vánek věje listím! v mé oko zdá se, káplo něco s výše... je to snad bolu slza? či krůpěj z blaha říše? 42