Šimon Lomnický.

Bohumil Forman

Šimon Lomnický.
V den popravy na rynku Staroměstském, kdy katův meč se rudým kmital leskem, on na Šmerhovně seděl, skrčen v koutku, a na rynk hleděl od plného soudku a pokaždé, když ostří meče skropil kat novou českých pánů drahou krví, tu setřel slzu smutku s šedé brvy a pohár vína vždy až na dno dopil. Hlav dvacet sedm – co tu bylo doušků – co drahé krve – vína do laloušku – co životů se kmitlo náhle s očí – ach, hlava spitá kolem se mu točí. – „Hej, nechte pití, dnes se v smutek halí Čech každý – kat již skončil smutnou práci – už jděte, než se židle s vámi skácí a plné bříško na trnož se svalí!“ 37 „Ba pravdu tlacháš, milý starý brachu, já o sebe však nemám tolik strachu jak o ty pány, již jsou na tribuně, jimž po české jen krvi krček stůně. Tak jak já víno, ať ti páni v huby si českou lijí krev do nekonečna, ta nevymizí nikdy, bude věčná jak české víno, krev tu nevyhubí!“ – – 38
Básně v knize Sny a touhy:
  1. Naděje.
  2. Dvěma matičkám.
  3. Obraz.
  4. V lese.
  5. Vykupitel.
  6. Děvčátko z parku.
  7. V staré zahradě.
  8. Když jasmín kvetl –
  9. Po letech.
  10. Přátelství.
  11. Ty jednou taky.
  12. Na stupních chrámu.
  13. Světlo.
  14. V cizině.
  15. Velikonoční.
  16. Studie.
  17. Na Karlštejně.
  18. Václavu Budovci z Budova.
  19. Šimon Lomnický.
  20. Kronikář.
  21. Pohádka.
  22. Z přírody.
  23. Starý hrad.
  24. O štědrý večer.
  25. Úvozem.
  26. Zapomenutý.
  27. Smrti.
  28. Mé písně.
  29. Pod sněhem.
  30. Vzdech vánoční.
  31. Na ulici.
  32. Ze vzpomínek.
  33. Před lety.
  34. Poesie.
  35. Osudu.