Úvozem.

Bohumil Forman

Úvozem.
Z města víru v přírodu jsem zašel, bych v ní těchy, klidu opět našel. – Lesní stezka houštinou mne vedla, městská pýcha kam si neusedla, mýtí, kde duch lidský bořil, kácel, že i mnohý při tom vykrvácel, z řady dubů čnících ku obloze, až octnul jsem se ve úvoze – v kraj se večer v šedé mlze snášel. Cestou starého jsem výminkáře potkal, smědé vráskovité tváře; – ač šedý vlas měl, oko plno vzdoru, přec já s ním se pustil do hovoru. Zprvu řeč mu vázla – doby mládí – láska ale ku hovoru svádí, tak že mluvil o své první lásce – byla krátká, – vráska rostla k vrásce – žena zemřela – a slza skápla s tváře... 47 Z města víru v přírodu jsem zašel, bych v ní těchy, klidu opět našel, – avšak v hlavě myšlénky mi rostou, jsem zas sám – a postavu tu prostou vidím pořád se slzou jen v tváři – – Zda i já se dočkám toho stáří a po životě trpkém dnem i nocí nad sebou-li plakat budu moci? – – Ne! – Bol taký sotva bych tak dlouho snášel. 48
Básně v knize Sny a touhy:
  1. Naděje.
  2. Dvěma matičkám.
  3. Obraz.
  4. V lese.
  5. Vykupitel.
  6. Děvčátko z parku.
  7. V staré zahradě.
  8. Když jasmín kvetl –
  9. Po letech.
  10. Přátelství.
  11. Ty jednou taky.
  12. Na stupních chrámu.
  13. Světlo.
  14. V cizině.
  15. Velikonoční.
  16. Studie.
  17. Na Karlštejně.
  18. Václavu Budovci z Budova.
  19. Šimon Lomnický.
  20. Kronikář.
  21. Pohádka.
  22. Z přírody.
  23. Starý hrad.
  24. O štědrý večer.
  25. Úvozem.
  26. Zapomenutý.
  27. Smrti.
  28. Mé písně.
  29. Pod sněhem.
  30. Vzdech vánoční.
  31. Na ulici.
  32. Ze vzpomínek.
  33. Před lety.
  34. Poesie.
  35. Osudu.