Poesie.

Bohumil Forman

Poesie.
Kdys’ spadla hvězda v starou knihu moji, a z labyrintu liter, v matném roji, a z kouře dýmky, záře lampy rudé se zjevilo mi děvče, prosté, chudé. A od té doby všude se mnou bývá a těší mne, když v duši mé se stmívá – jen obávám se, by ve vrásek čase mi neodešla mezi hvězdy zase. – 59