I. Zdřímnul si šedý Vyšehrad;

Vítězslav Hálek

I.
Zdřímnul si šedý Vyšehrad; Zdřímnul si šedý Vyšehrad;
 břeh v luny lesku tichne, v stříbře se víly koupají a sotva vlnka šplichne. Cos divného mi k uchu zní, ba hádám, že to vskutku: o jednom starci velebném, ten trápí se teď v smutku. Na stará léta samoten, ač mnoho čítá synů, 118 ti k cizé zbrani odešli za cizou válčit vinu. A otec hlídá poklady, to skvosty celé země: „Ach, synové, ach, dítky mé, kdy vrátíte se ke mně!“ Na blízku kdosi za keřem, jenž z pokladů těch tyje, podivný sykot zasyčel – to cizácká je zmije. A dříme šedý Vyšehrad, měsíc po vodě kráčí, v stříbře se vlny koupají – a zdá se mně, že pláčí.

Kniha Různé listy (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek