ŽIVOT VTEŘINY.

Jaroslav Vrchlický

Já neřek: Pohleď v oči mé jen jednou! Však musila to cítit mnohem líp; dost na tom, hruď že resignací lednou jí projel náhle teplý slunce šíp. Já neřek: Dej mi k rozloučení ruku, a sama dala mi ji mlčící, a ruka ta se chvěla ve souzvuku s mou palčivou, ta chladem vraždící. A konec všemu. Léta prošla dlouhá, já zapomněl, jak, nevím dobře sám, však v nocích bezsenných, kdy rve mne touha, se Sfingy, minulosti, vždycky ptám: Proč uhadla má všecka tajná přání? Proč podala mi ruku? Její led proč roztál tenkrát, proč až k hrdé skráni jí purpurový motýl s tváří vzlét? Proč? Byl to soucit se mnou, s ubožákem, či všední frašky akt jen poslední? Či štěstí záblesk, jenž se mihnul ptákem? Co nutilo ji: Jen se ohlédni!? A cítím, totéž bylo to, co síly mi posud v dlouhém dává zápase, v té vteřině jsme jeden život žili, a proto její ruka chvěla se...

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

77. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. UZDRAVENÍ. (Louis Křikava)
  2. 5   Jen jedna pouta nikdy nepominou: (Otokar Fischer)
  3. TIŠE.. (Rudolf Medek)
  4. RONDA. (Vladimír Frída)
  5. Sonet na Chopinovu melodii. (Josef Svatopluk Machar)
  6. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  7. Blažená nešťastnice. (Simeon Karel Macháček)
  8. PODZIMNÍ MEDITACE. (Adolf Brabec)
  9. O tenkrát, kdy do rakve bili ti hřeby, (Josef Holý)
  10. TERCINY. (František Hais)