VELKONOČNÍ ZVON.
(K obrazu Luďka Marolda.)
Velkonoční zvon,
ach, to anděla zpěv jeho ton;
cherub bílý v jeho chvění
v hořkém zpívá roztoužení:
Kde jest On, On, On?
Lásky věčné vyvrácen jest trůn,
jako zavinění tknutých strun
zachvívá se země, duní
nad hrobovou jeho tůní;
mrtev On!
pěje zvon, zvon, zvon.
V pěti polích boj je dokonán,
vítěz vešel v smrti černý stan;
zloba bdí a láska za ní
střeží jeho prodlévání;
dřímá On!
pěje zvon, zvon, zvon.
56
Druhé noci tábor zapálen,
v jeho světle zřít: jde třetí den;
na hrob svatý klepá jemně,
zachvívá se svatá země;
vstane On!
pěje zvon, zvon, zvon.
Rozletí se tvrdý země klín,
život vzchází smrti ze hlubin,
vítěz juž se z boje vrací,
sláva dne se před ním ztrácí;
vstalť jest On!
pěje zvon, zvon, zvon.
Velkonoční zvon!
do duše mi zvoní jeho ton –
ach, to nejsou hlasy zvonů,
to jest jásot millionů:
Vstalť jest On, On, On!
57