VELKONOČNÍ ZVON.

Xaver Dvořák

VELKONOČNÍ ZVON. (K obrazu Luďka Marolda.)
Velkonoční zvon, ach, to anděla zpěv jeho ton; cherub bílý v jeho chvění v hořkém zpívá roztoužení: Kde jest On, On, On? Lásky věčné vyvrácen jest trůn, jako zavinění tknutých strun zachvívá se země, duní nad hrobovou jeho tůní; mrtev On! pěje zvon, zvon, zvon. V pěti polích boj je dokonán, vítěz vešel v smrti černý stan; zloba bdí a láska za ní střeží jeho prodlévání; dřímá On! pěje zvon, zvon, zvon. 56 Druhé noci tábor zapálen, v jeho světle zřít: jde třetí den; na hrob svatý klepá jemně, zachvívá se svatá země; vstane On! pěje zvon, zvon, zvon. Rozletí se tvrdý země klín, život vzchází smrti ze hlubin, vítěz juž se z boje vrací, sláva dne se před ním ztrácí; vstalť jest On! pěje zvon, zvon, zvon. Velkonoční zvon! do duše mi zvoní jeho ton – ach, to nejsou hlasy zvonů, to jest jásot millionů: Vstalť jest On, On, On! 57