JUDAS IŠKARIOTH.

Xaver Dvořák

JUDAS IŠKARIOTH.
Ven z města vyvržen, jak pes se cestou vláčí v Hakeldama; jest dokončeno krve drama, své dokončí též ještě dnes! Pláč suchý pálí zornice, tam oheň šílenství se svítí; proč musil toho zrádcem býti, jejž miloval tak velice! To tvrdý osud! Kdo jej snul? Mžik zvítězila neřest stará; teď bolest lítosti v něm hárá – pláč nikoho však nepohnul. A nikdo neřek’: Mír ti buď! tvé odpouštějí se ti hříchy! A s prestolu své čisté pýchy mu všickni probíjeli hruď. 67 Jen jeden byl by odpustil! je mrtev – vbity na kříž oudy... Nuž, Mistře, na tvé chci jít soudy! a rychle oprátku si svil. 68