OBRAZ.

Xaver Dvořák

OBRAZ.
To sen byl malířův: Byl Velký pátek! juž západ hořel – zápal obětní – a nejbolestnější všech lidských matek v své křeslo klesla v mdlobě. Kolem ní kruh přátel úž se vroucně svíral: Jan za ní náruč svoji prostřenou jí ku ochraně dětsky rozevíral a Magdalena klečí u jí kolenou. Juž bolest nerostla, jen skalou tíží, se snoubí navždy s duší v pohnutí; hvězd světlo proplétá se temnou mříží a světí rukou hořké sepnutí. Tu tiše vchází žena Veronika a bledá zdvihá před očima šat; ten pohled do srdcí všem vniká: tvář Kristovu zří odtud rudě plát. 54 Své ruce matka prudce vztáhla k němu a zesinala k smrti její líc, a Magdalena rty své tiskne k lemu, déšť perel padá s její zřítelnic... Jen básník zřel pak: v luny záři bílé stín velebný jak skvoucí prostřed stál a probodenou rukou z hořké chvíle ta srdce vzhůru sladce pozvedal. 55