MARIANSKÁ LEGENDA.

Xaver Dvořák

MARIANSKÁ LEGENDA.
Panenka bílá k nebi kráčela, cestičku jasnou slzou smáčela. Na brány nebes tiše ťukala; ťukala tiše, vroucně volala: „Otevřete se, brány nebes hned, vydejte spásu, hyne všechen svět.“ Panenko, nelze nám se otvírat, leč ty bys chtěla Máť se Boží stát. 31 „Nemohu být já Boží rodičkou, jsemť jenom Jesse dcerou chudičkou.“ Pokora tvoje, víc než majestát, jen ty se můžeš Matkou Boží stát. „Nemohu, ach, já Matkou Boží být, čistotou srdce chci ho věrně ctít.“ Čistota dražší nežli nebes klín, ty jeho matkou, Bůh tvůj bude syn. „Panenství pečeť na mém srdci tkví, nesmím já přijmout Boží mateřství.“ Panenskou matkou syn tvůj chce tě mít, jenom tak může lidstvo vykoupit. 32 Panenka klekla u bran na zemi, vydychla rdíc se: „Tedy staň se mi!“ Jdou brány z kořen a v nich Boží syn, nejsladší Ježíš, synek Mariin: „Navrať se, Máti, navrať, kde tvá zem, já její spása, nes mě pod srdcem!“ 33