SV. LUCIE.

Xaver Dvořák

SV. LUCIE. 1.
Tvé chvály zpívám – roznícen tvým zjevem, ó nedotčený květe, Lucie! jest uzamčena zahrada tvé ctnosti a brány – marně katan kruší je. Ó žádná síla nezlomí tvé vůle, v zem zarostla jak skály tíž a žhavým řetězem své lásky Boží připoutána navždy k nebi již. Je na odletu bílá holubice, tvá rána, kate, poplaší ji hned; jak z vásy nalomené balsám řine, krev tryskla – slyšel’s křídla zašumět?! 82
2.
Ó nevinnosti, zázračná tvá Síla! Zkad prýští její zdroj? jen líc ti surovost jich zapálila a srdci vdechla nepokoj. Nechť provaz útlé boky tvoje víže a přípřež padá pod biči; v to doupě hříchu nepohnou tě blíže, květ nevinnosti nezničí. To ctnost je královská! teď zavine se v svůj vzácný purpur krvavý, na voze ohnivém tě k nebi vznese a v triumfu tam zastaví. 83