SV. LUCIE.
1.
Tvé chvály zpívám – roznícen tvým zjevem,
ó nedotčený květe, Lucie!
jest uzamčena zahrada tvé ctnosti
a brány – marně katan kruší je.
Ó žádná síla nezlomí tvé vůle,
v zem zarostla jak skály tíž
a žhavým řetězem své lásky Boží
připoutána navždy k nebi již.
Je na odletu bílá holubice,
tvá rána, kate, poplaší ji hned;
jak z vásy nalomené balsám řine,
krev tryskla – slyšel’s křídla zašumět?!
82
2.
Ó nevinnosti, zázračná tvá Síla!
Zkad prýští její zdroj?
jen líc ti surovost jich zapálila
a srdci vdechla nepokoj.
Nechť provaz útlé boky tvoje víže
a přípřež padá pod biči;
v to doupě hříchu nepohnou tě blíže,
květ nevinnosti nezničí.
To ctnost je královská! teď zavine se
v svůj vzácný purpur krvavý,
na voze ohnivém tě k nebi vznese
a v triumfu tam zastaví.
83