Krajiny.

Jaroslav Vrchlický

Jsou krajiny, jež mluví k srdci básní, a jiné, které mluví prosou holou, a v obou mohou žíti lidé šťastní i ti, kdo prošli losu přísnou školou. Jeť víchem slaměným i aureolou tvá duše nad nimi, co lze v nich čísti tu květné ráje a tam sprchlé listí, tu příkré tesy, pažit měkký tam, tu manu lásky, tam žluč nenávisti... Kdo středem jich jdeš, volíš si to sám!

Patří do shluku

caesar, cirk, aren, nero, barbar, césar, neron, kapitol, cirkus, aréna

279. báseň z celkových 318

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Za soumraku (Emanuel Miřiovský)
  2. Ó sestry Helikonské, čím to asi, (Jaroslav Vrchlický)
  3. HŘBITOVNÍ KVÍTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. RODIN. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Nepřítel. (Josef Václav Sládek)
  6. BA, HOŘKOST STOUPÁ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. INDE IRAE (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ign. Herrmannovi (Jaroslav Vrchlický)
  9. Ave, Nero! (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Prolog. (Karel Scheinpflug)