Lekce botanická.

Jaroslav Vrchlický

Lekce botanická.
Když znaví mne lidé, utýrá svět, rád vždycky si najdu snět, list a květ; tak prostě žijí, tak tiše! Svůj mají rozpuk, svůj květ i svůj zmar, svou tklivou vůni i barev svých žár, ať sní, ať jásají v pýše! Tu myslím, v kouzlu svých prostičkých vnad ty z všeho tu žijí nejlépe snad, příroda sama z nich dýše. Co mají, rády všem podají v plen: med včelám, motýlům, všem krásy sen pít dají z azurné číše. Jsou na polích, v mezích a podlesí, ten mine je, druhý jich všimne si – a svadnou, jak vzrostly, tiše. 71

Kniha Pavučiny (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický