Lekce botanická.

Jaroslav Vrchlický

Když znaví mne lidé, utýrá svět, rád vždycky si najdu snět, list a květ; tak prostě žijí, tak tiše! Svůj mají rozpuk, svůj květ i svůj zmar, svou tklivou vůni i barev svých žár, ať sní, ať jásají v pýše! Tu myslím, v kouzlu svých prostičkých vnad ty z všeho tu žijí nejlépe snad, příroda sama z nich dýše. Co mají, rády všem podají v plen: med včelám, motýlům, všem krásy sen pít dají z azurné číše. Jsou na polích, v mezích a podlesí, ten mine je, druhý jich všimne si – a svadnou, jak vzrostly, tiše.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

279. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ať jakákoli pouta dal mi svět. (Adolf Heyduk)
  2. POLIBEK. (Adolf Bogner)
  3. Předslov. (Alois Škampa)
  4. Letní večer. (Adolf Heyduk)
  5. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  6. MATEŘÍDOUŠKA. (Antonín Klášterský)
  7. Slunce mi zhaslo... (Adolf Heyduk)
  8. Přijď lásko! (Antonín Klášterský)
  9. Růže. (Anna Simerská)
  10. Maryšce. (Emanuel Züngel)