Předslov.

Alois Škampa

Jako ta země zmládlá jarem když prvně v slunci okřeje, a květy své chce dát nám darem, vždy na svět než-li pošle je – by každý měl k nim soucit vřelý a s láskou na ně lidé zřeli – svém na srdci je zahřeje: tak dlouhou vše já dobu choval, co křídel ruch mi zachycoval, ve hrudi svojí mlčící, a s důvěrou a vnitřním klidem dnes podávám to bratřím lidem – – svých veršů jemnou kytici! Já mechy svil i růže do ní – jak přál mi to můj mladý svět, a proto místy máj tam voní, a jinde zřím se slzy skvět! A vroucně teď jen z duše přeji těm všem, kdo s touhou seznat chtějí mých písní tady zvuk i květ – by tentýž dech, jejž já jsem cítil, když tvůrčí ve mně blesk se vznítil, i k nim se snesl přítomně, a by jim bylo při jich čtení tak sladce, jak kdy v zanícení já sám je básnil – bylo mně!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

399. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  2. Slunce mi zhaslo... (Adolf Heyduk)
  3. Ať jakákoli pouta dal mi svět. (Adolf Heyduk)
  4. A TO JE TA KRÁSNÁ ZEMĚ... (Rudolf Medek)
  5. Lekce botanická. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Štěstí. (Jan Červenka)
  7. Přijď lásko! (Antonín Klášterský)
  8. Byl máj... (Ludvík Lošťák)
  9. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. Večer. (Adolf Heyduk)