U Labe.

Jaroslav Vrchlický

Jak ty vlny kalné tekou dnové moji bez proměny, zřídka jen že bleskne nocí měsíc lásky zamlžený. Ach, vy vlny, labské vlny, což jste se tak rozšuměly? Vy plynete vždycky spolu, já jdu žitím osamělý! Šuměly jste ve sny děcka, muž teď stojí na pobřeží, staré rány – stále pálí, nové vlny – dále běží.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

306. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  2. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  3. Ozvěna krásy. (Alois Škampa)
  4. U MICHIGANU. (Josef Václav Sládek)
  5. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  6. SAMOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. NA VLNÁCH. (Adolf Brabec)
  8. Na břehu černé strouhy. (František Taufer)
  9. UTONULÁ. (Karel Babánek)
  10. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)