Jisté chvíle.

Jaroslav Vrchlický

Jisté chvíle vždy se v srdci nosí, jisté chvíle jako žebrák jsou, který u vrat o almužnu prosí znaven cestou, chladem, nocí, tmou. Těžko jest jich zapomnít, jsou živé, z květů mluví, oblaků i knih, větry kvílí v jejich jízdě divé, dětí hovor v nich i děvčat smích. V nich je život, v nich je umírání, skutečnost v nich přestává být snem, v nich je síla, odvaha, vzruch, plání, kde si hrdě řekneš: Žiju! Jsem! Málo má jich žití, jsou však přece, jediná z nich stojí za to, žít! Jediná nechť byla perla v řece, jediná nechť v mračnech hvězdný svit. Tím že byla, vše jest vyplněno, třeba krátká, třeba pouhý mžik; od smrti zde berem život v leno, s takou chvílí však i za smrt dík!

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

463. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. EPILOG. (Josef Rosenzweig-Moir)
  2. Studie z mojí ulice. (Emanuel z Čenkova)
  3. Z toulek samotáře. (Emanuel z Čenkova)
  4. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  5. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  6. Sloky. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Tak v prostřed přátel veselých... (Antonín Sova)
  8. NOVÝ SVĚT. (Antonín Klášterský)
  9. Bouře. (Karel Jonáš)
  10. VZPOMÍNKA. (Jaroslav Vrchlický)