Sloky.

Jaroslav Vrchlický

Ty naše procházky při dlouhých večerech mi z mysli nevyjdou, ba svěží vstanou ještě při města hukotu, kdy rudý plynu žeh mou jizbou zasyčí v šum podzimního deště. Nás budou vídati zas oba nad svou knihou, jak zvolna kráčíme kams lesa na konec, tak mlčky, stíny dva, sám každý se svou tíhou, tak smutni v myšlenkách, a šťastni v duších přec!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

256. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  2. CESTOU K BÁSNÍKOVĚ VILE. (Antonín Klášterský)
  3. Z toulek samotáře. (Emanuel z Čenkova)
  4. NA POMEZÍ (Antonín Klášterský)
  5. PROCHÁZKOU PO NÁBŘEŽÍ. (Adolf Červinka)
  6. Z VÍDNĚ (Božena Benešová)
  7. NOC ROMANTIKOVA (Viktor Dyk)
  8. Vzpomínka. (Emanuel z Čenkova)
  9. báseň bez názvu (Antonín Sova)
  10. TICHO CHVÍLE. (Antonín Sova)