Vzpomínka.

Emanuel z Čenkova

Noc vlažná v únoru – a člověk cítí, jak v jihu blíž se chvěje jara sen, po dešti plochy chodníků se třpytí, v nich tkví pruh záře z řady luceren. A z obou stran do šeré, chmurné výše pne zdi své špalír domů mlčící, kol vše jak v hrobu kamenném je tiše, – jen kočár hrčí kdesi ulicí. Já vím, že v městě širém ženy není, jež s touhou vzpomínek teď na lůžku by snila o mně v hořkém, trapném bdění dumavou hlavu tisknouc v podušku... Však v dáli za horami znám dům bílý, tam táhne lesů dech tak z hluboka, kol ruch, dál z mlýna, splývá noční chvílí v šum proudu pěnivého potoka, a stará matka na svém loži prostém při taktu hodin, pokojem jenž zní, k mé duši kráčí dlouhým dum svých mostem a svrasklými rty šeptá modlení...

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

25. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sonet k sociální otázce. (Josef Svatopluk Machar)
  2. NAD PRAHOU. (Karel Babánek)
  3. Jitro v městě. (Emanuel z Čenkova)
  4. NEKONEČNÉ DEŠTĚ (Antonín Sova)
  5. VÝKŘIK V NOCI. (Karel Babánek)
  6. NOC ROMANTIKOVA (Viktor Dyk)
  7. Motiv z Hradčan. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Moje ulice. (Emanuel z Čenkova)
  9. NOC V MĚSTĚ. (Karel Babánek)
  10. EPILOG. (Josef Rosenzweig-Moir)