VZPOMÍNKA.

Jaroslav Vrchlický

Víš, v době té, kdy zasnoubení jak děti jsme se vodili a plní života i snění jsme spolu na led chodili? Ty odvážně, já opatrně, ty rovna štíhlé pyšné srně vždy jeden smích a ples a let, já nedůvěřiv stále zpátky se obracel, tvůj úsměv sladký kde v zdravém líčku tobě kvet’. Noc nezřeli jsme, necítili, že dlužno myslit na návrat, že svítilny juž rozsvítili a v tmách jen v dálce strměl hrad, tu kluzkou dráhou zamlženou jsem tobě řek’: Buď mojí ženou! a v blahém okamžiku tom jsem cítil, sklouznulo a sjelo mi v náruč tvoje sladké tělo a v srdci zkvetl lásky strom. Já chtěl se učit k vůli tobě jen z lásky jezdit na bruslích, však osud stejný vždy v své zlobě mně strojil častý pád a smích. A když to přece šlo juž lépe, tu jaro prstem na led klepe – ten přes noc k moři dal se v chvat – Ó, mládí, lásko, zašlé časy, jak led i život s námi hrá si... dík, náš je pevný posavad!

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

288. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VE STARÉ PEVNOSTI. (Adolf Červinka)
  2. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  3. ZLATÉ PRAZE! (Xaver Dvořák)
  4. Tak v prostřed přátel veselých... (Antonín Sova)
  5. PRAZE (Antonín Sova)
  6. Kyvadlo. (Antonín Klášterský)
  7. Počátky a konce dnů. (Antonín Sova)
  8. KYTICE. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Loni a letos. (Bohdan Kaminský)
  10. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)