VZPOMÍNKA.

Jaroslav Vrchlický

VZPOMÍNKA.
Víš, v době té, kdy zasnoubení jak děti jsme se vodili a plní života i snění jsme spolu na led chodili? Ty odvážně, já opatrně, ty rovna štíhlé pyšné srně vždy jeden smích a ples a let, já nedůvěřiv stále zpátky se obracel, tvůj úsměv sladký kde v zdravém líčku tobě kvet’. Noc nezřeli jsme, necítili, že dlužno myslit na návrat, že svítilny juž rozsvítili a v tmách jen v dálce strměl hrad, tu kluzkou dráhou zamlženou jsem tobě řek’: Buď mojí ženou! 77 a v blahém okamžiku tom jsem cítilcítil, sklouznulo a sjelo mi v náruč tvoje sladké tělo a v srdci zkvetl lásky strom. Já chtěl se učit k vůli tobě jen z lásky jezdit na bruslích, však osud stejný vždy v své zlobě mně strojil častý pád a smích. A když to přece šlo juž lépe, tu jaro prstem na led klepe – ten přes noc k moři dal se v chvat – Ó, mládí, lásko, zašlé časy, jak led i život s námi hrá si... dík, náš je pevný posavad! 78